Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příspěvek k letům vlaštovek

26. 11. 2014 22:29:41
Filip Doušek a Radka Denemarková. Těžko najít dva rozdílnější autory. Vystudovaný ekonom, dnes působící jako analytik a bohemistka a germanistka zdánlivě nemají nic společného. Přitom oba jsou v posledních knihách fascinování ptáky a jejich formacemi, kteří se proplétají textem. U Douška pouze jsou pouze součástí „filozofické” knihy, Denemarková přímo říká, že „kniha je psaná z pohledu vlaštovek”.

Vzpomínám, když mi bylo kolem dvaceti let. V hlavě mi vířila spousta myšlenek, řadu z nich jsem dal na papír a stále jsem měl neodbytný pocit, že jednotlivé motivy se mi propojí do jednoho velkého celku. Je to jako pátrání pro vyšší pravdě, hledání té pravé východní filozofie, spojování kamínků. Jsou to skvělé euforické pocity, zejména, když stále máte nové podněty a cítíte, že jste stále blíž vysněnému cíli. Ale časem zjistíte, že většina motivů spolu souvisí jenom náhodně, jiné mají pár společných prvků, ale ve skutečnosti jsou zcela odlišné.

Pracovně pocitům svého pozdně dvacetiletého já říkám „mít nasráno v hlavě”. Dobré na tom je, že všechno můžete rozebírat s kamarády, kteří vám v té době rozumějí. Ale nejlepší je, že tyhle myšlenky napíšete do deníčků a blogísků, které odvane čas a ztratí se ve víru internetu. Horší je, když si toto myšlení přenesete do vyššího věku a ještě se ho snažíte prezentovat veřejně.

Přátelé mě nemůžou podezřívat, že bych neměl rád rád experimentální prózu. Některé knihy Woolfové jsem četl podroušený v nočních rozjezdech, jiné zcela střízlivý posilňovaný jenom čajem. Kdysi jsem přečetl každý kus papíru, který se mi dostal do rukou.

Tím spíš si myslím, že Příspěvek k dějinám radosti je špatná kniha, která má hned několik chyb. První je zcela samoúčelné hraní s jazykem, které neslouží formě knihy, nikam ji neposouvá, je to pouze mlácení prázdné slámy. Autorka sama zřejmě pocítila, že takto by kniha byla nesrozumitelná, proto na začátku prokládá zcela samoúčelné pasáže s komplikovaně líčeným dějem, později děj líčí stále srozumitelněji a blábolivá místa vynechává.

Autorka to sama pěkně napsala „všechno smetí, hlušina ušpiněných stránek, zprzněný jazyk a touhla nikoli přemýšlet a psát, ale jen vydávat produkt, naplňují vzorce a zabíjejí literaturu”. Já tedy myslím, že literaturu zabíjejí věty končící „a německá a ruská a nigerijská a americká restaurace a a a a a a a a a a a a”, případně „a japonských a brazilských pohlavárů a a a a a“.

Denemarková zřejmě považuje postupný převod knihy do lidského jazyka za znak stylu, já naopak za jeho nedostatek, který neměl přejít přes editora.

Druhý nedostatek je závěrečná pasáž, která je jakýmsi slepým střevem knihy. Nejsrozumitelnější pasáž knihy se skrývá za epilogem, zároveň je to část, která je pouze oslím můstkem spojená s předchozím textem, aby autorka mohla vyjádřit svůj názor na Edvarda Beneše. Připomíná mi to film Abraham Lincoln: Vampire Hunter - také je to alternativní historie, pouze v tomto případě je to méně vtipné. Nechápu snahu autorky spojit dvě nesourodé části to jednoho celku, přijde mi to zcela samoúčelné.

Nesouhlasím s Varyšovým hodnocením Denemarkové na základě rozhovorů. Myslím si, že ženy mají právo vystupovat stejně sebevědomě jako muži, mají právo se chvástat, mají právo svá díla obhajovat a chválit. A myslím si, že se spisovatelé mají hodnotit pouze na základě tvorby. A tady musím Příspěvek k dějinám radosti zařadit jako ženskou verzi Hejna bez ptáků, tedy za špatnou literaturu.

Klára Kubíčková ve své recenzi píše „Po dočtení románu Příspěvek k dějinám radosti převládá v čtenáři touha autorce poděkovat.” Já bych se naopak nerozpakoval požádat o vrácení peněz za knihu, nejlépe i za proplacení promarněného času.

Příspěvek k dějinám radosti na knihy.idnes.cz

Hejno bez ptáků na knihy.idnes.cz

Autor: Pavel Kočička | středa 26.11.2014 22:29 | karma článku: 5.73 | přečteno: 261x

Další články blogera

Pavel Kočička

Tak trochu o EET

Překvapuje mě, kolik lidí při jméně Babiš vypíná mozek. Jméno funguje na první signální a dobří kamarádi i známí vidí rudě a nepoužívají kritické myšlení. Pro ně platí jednoduchá rovnice Babiš = zlo.

5.12.2016 v 13:28 | Karma článku: 36.65 | Přečteno: 6255 | Diskuse

Pavel Kočička

Jak je to s tím blokováním Flashe

Blokováním Flashe v Chromu se z tohoto jevu stal mainstream. Ale je to trochu jinak, než o tom píšou česká média.

3.9.2015 v 14:27 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Pavel Kočička

Konec Flashe? Nenechte se mýlit

Tento týden proběhla médii zpráva, že Adobe Flash končí. Nebo by měl skončit, protože je starý a hlavně nebezpečný. Přestože ho všichni odepisují, myslím si, že má před sebou ještě pár let života.

16.7.2015 v 10:01 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 107 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 459 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 334 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2016

Jsem projektový manažer iDNES.cz, tedy dělám tu převážně neviditelnou práci drobných změn webových stránek. Dříve jsem pracoval jako grafik a novinář. Prošel jsem velkými i malými vydavatelstvími, lámal jsem noviny a pomáhal navrhovat oděvy.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.